Taková malá fikce z doby plašení ptačí chřipkou... Napsáno 2007. Zveřejněno zde v lednu 2008, blog to z nějakého záhadného důvodu posunul na rok 2013.
neznamy autor
1
V únoru 2008 zmutoval virus ptačí chřipky do formy ohrožující člověka. Ta bohužel vykazovala poněkud mnohem horší vlastnosti, než se původně čekalo. Během dubna umíraly v Evropě miliony lidí a situace se stále zhoršovala.
V sobotu 10. května 2008 se na místě lidem nepřístupném sešlo několik bytostí, které vypadaly jako zevnitř postříkané světlem a měly veliká bílá křídla.
"Nezvládli jsme to," řekla největší z nich hlasem, který v sobě obsahoval zvuk zlatých zvonků stejně jako větru mezi modříny, "tohle se prostě stát nemělo."
"Celá koncepce byla špatná, Gabrieli," odpověděl druhý okřídlený tvor. "Hlídat dětičky přecházející úzký můstek nad temnou propastí je sice velice efektní a malby hodné, leč zhola nepostačující pro účinnou ochranu lidí."
"Máš pravdu, Michaeli. Měli jsme na to jít jinak. Za chvíli možná již nebude koho ochraňovat."
"Šéf nás nepochválí, až se vrátí z dovolené..."
"To mi povídej... bude dusno. Nedivil bych se, kdybychom byli další svržení."
"Kolegové, bědování nám teď nepomůže. Dalo by se to ještě nějak napravit?" zeptal se jeden z řadových andělů strážných.
"No... napadá mě jedna jediná možnost," řekl Gabriel, "vrátit čas."
"Ale zásahy do časového kontinua jsou přece naprosto..."
"Já vím," odsekl Gabriel, "jenže v téhle situaci... prostě - beru si to na triko, jasné?"
"Dobře. Vrátíme všechno o rok zpátky a ohlídáme si ten H5N1. Ještě že je Šéf na rekreaci v jiném vesmíru."
O pět minut později se nad celým světem zablesklo.
2
V sobotu 10. května 2008 se na místě lidem nepřístupném sešlo několik bytostí, které vypadaly jako zevnitř postříkané světlem a měly veliká bílá křídla.
"Kolik je momentálně strážných andělů?" zeptala se největší z nich.
"Stopadesátsedm," odpověděl tiše druhý okřídlený tvor.
"Stopadesátsedm... z nespočetných zástupů," Gabriel skonil hlavu, "to je hrozné."
"Zachránili jsme všechen lidský rod," řekl Michael, "kdo mohl tušit cenu, kterou zaplatíme."
"Měli jsme to předvídat. Zastavili jsme včas zmutování viru do formy ohrožující člověka. Jenže příroda si vždycky najde svou cestičku. Tu nejschůdnější. A my máme tohle," rozepjal Gabriel křídla.
"Jo," zabručel Michal a vzpomněl si na mrtvou labuť, kterou před rokem zkoumali, "to jsme si neuvědomili, že máme k ptákům o něco blíže než lidé."
"Až se vrátí Šéf a zjistí, že anděly strážné pokosila epidemie ptačí chřipky, tak to bude hukot."
3
Rozhovor v nádražní čekárně zhruba ve stejné době.
"Voni toho pořád v televizi a v novinách nakecali vo nebezpečí tý ptačí chřipky - a prd. Akorát nás plašili, aby si vydělali na lékách."
"Si piš. Šlo vo kšeft, vo nic jinýho."
"Přitom třeba na silnici je daleko větší šance, že se ti něco stane, než při nějaký blbý chřipce."
"Ba právě."
"A bude to čim dál horší."
"Taky si myslim."
